VOJSKO V DOBŘANECH

(od prvního příchodu v 18. st., převrat a unifikaci v 19.st)

První vojáci s v Dobřanech objevili roku 1729. Jednalo se o 80 vojáků Wurmbrandšského pěšího pluku, ti byli nastěhováni do soukromích bytů měšťanů. V roce 1794 je následovala půleskadrona kavalérie. Později byly v Dobřanech dislokovány vždy už jen části jezdecké a to 7., 13., 14. a 2. dragounský pluk

C.a K. Armády. Za zmíňku stojí, že v řadách 7. drag. Pluku (do r. 1912 v Dobřanech) sloužil pozdější císař Karel.

Roku 1890 byla vystavěna městem (nákladem 800.000 K) nová kasárna.

 Na začátku světové války odešly části 14. drag. pluku   do pole a do kasáren je umístěn náhradní kádr 2. drag. Pluku.

Vlastní 2. drag. pluk se účastnil války na ruském bojišti až do roku 1917, na podzim toho roku byl přesunut na bojiště rumunské a

v dubnu 1918 zasazen v Itálii.

 Mužstvo se skládalo z polovice Čechů a z polovice Němců. Pluk byl doplňován z okresů Plzeň, Písek, Cheb, Beroun a Praha.

Pád monarchie zastihl pluk v Itálii u Ordeza, kde kryl ústup rakouské armády. Náhradní kádr byl stále v Dobřanech. Důstojnický sbor byl vesměs německý. První zprávy o státním převratu se dostaly mezi vojsko v Dobřanech 29. 10. 1918. Důstojníci Němci opustili posádku až na velitele pplk. Wawru. Ten vyhlásil pohotovost a po prvé rozmluvě se zástupci českého výboru dal postaviti do všech čtyř úhlů Dobřanského náměstí strojní pušky. Po druhém vyzvání o předání posádky do rukou národního výboru prohlásil, že tak učiní jen na rozkaz brigádního velitele v Plzni. Následovalo jednání s Plzeňským Národním výborem a jeho vojenskou odbočkou. Výsledek se dostavil až

31. října, kdy po předložení falsifikovaného rozkazu s podpisem brigádního velitele bylo předáno velení posádky npr. Wolnerovi, který byl Plzní vyslán. Štěstím bylo, že toto předání se nestalo o několik hodin později, protože velitelství 9. sboru v Litoměřicích žádalo dobřanského velitele, aby se nevzdával.

V několika dnech po převratu se ke službě dobrovolně hlásili mladí chlapci z Dobřan a okolních obcí. Jelikož byl velký nedostatek mužstva, byli přijímáni a cvičeni. Na rozdíl od regulérních vojáků byli označeni jako gardisté.

Dne 2. prosince 1918 převzal velení pluku pplk. Václav Stluka, který již před převratem vedl jako zástupce velitele 2. drag. pluk na italské frontě a z fronty do vlasti. Jeho příchod byl mužstvem oslavován, neboť ještě za Rakouska byl tento důstojník velice oblíben – mužstvem všeobecně nazýván „Náš tatíček“.

Koncem roku 1918 byly postupně postaveny pochodové eskadrony, které byly odeslány na Těšínsko a jako pohraniční stráž  do oblasti Všerub, kde se střídala s eskadronou 14. drag. pluku z Klatov. Dále byla odeslána 1. jízdní eskadrona a odeslána do bojů na Slovensko, kde byla do konce léta 1919. Na slovensku eskadrona ztratila 3 dragouny a 9 koní a to v oblasti Miškolce (dnes v Maďarsku).

V Dobřanech 4. března 1919 byla německými stranami pořádána demonstrace pro přivtělení k Deutch Bömen. Celá posádka byla uvedena v pohotovost a k zesílení posádky povolána půleskadrona z Horšova Týna. Vojsko uzavřelo všechny silnice jdoucí do Dobřan a krátce po poledni se začali valit proudy německých demonstrantů z okolních vesnic do města. Někde se podařilo demonstranty obrátit domluvou, jinde byl však nápor demonstrantů příliš silný. Když zpupnost demostrantů vrcholila, byl dán rozkaz jízdě, aby davy rozehnala. Eskadrona vjela do průvodu koňmo ve kterém vykonala nepopsatelný zmate zmatek.

Zbytek demonstrantů ve městě rozehnala vojenská policie.

14. 1O. 1919 proběhlo slavnostní odhalení plukovního praporu na něž se složili příslušníci pluku. Kmotrou praporu byla choť velitele pluku p. Marie Stluková. Slavnosti se zůčastnilo vedle četných Pzeňských deputací mnoho tělocvičných spolků a všechny politické organizace v Dobřanech.

Dne 22. července byla Dobřanská posádka přepadena vzbouřenci prvního praporu Čechoslováků z Ruska, který byl posádkou v Železné Rudě k nimž se přidala i část posádky Klatovské. Před sedmou hodinou bylo na posádku telefonováno, že od Klatov jede oddíl vojska na Plzeň, který má býti zadržen. V Dobřanech se nevědělo o jaké vojsko se jedná, byly i domněnky, že se jedná o Němce. Okamžitě byla pohotovost v celé posádce, vydány veškeré zbraně a posláno pro tehdejšího skladník, aby vydal munici. Mezitím byl již vlak u kasáren, kde z opatrnosti zastavil. Z vlaku se hrnul dav vzbouřenců přímo na kasárna. Bez munice ovšem byl jakýkoliv boj marný. Vzbouřenci volali, že je převrat a dožadovali se uvěznění všech důstojníků. V ten okamžik přicházel do kasáren velitel pluku plk. Stluka, který měl být ihned zatčen. To však nedopustilo mužstvo vlastního pluku a svým rázným zakročením tomu zabránilo, následně nebyl zatčen ani jeden důstojník. Tento čin narušil vzbouřencům morálku a spokojili se, že v kasárnach nechali svého zástupce a sami se vydali na Plzeň. Zástupce vzbouřenců se pak během dne sám vytratil.

2. dragounský pluk domácího vojska (přesný název) setrval v Dobřanech až do unifikace vojska v říjnu 1920, kdy byl sloučen se 14. dragounským plukem z Klatov v 4. jezdecký pluk jehož prvním velitelem byl plk. Stluka.

V říjnu 1920 přišel do Dobřan 10. Jezdeký pluk. V Dobřanech se formoval na mírové počty a pote v květnu 1921 byl přesunut do Berehova. V Dobřanech zanechal náhradní eskadronu, která ho následovala v březnu 1922.

                                                                           autor: M. Faifr

zdroj:  Město Dobřany v historii a v doběpřítomné – Ferdi Vlčka

           Pod císařským praporem – kolektiv autorů

          Encyklopedie Čs.branné moci; Jiří Fidler a Václav Sluka